Setkali jste se někdy s kunou na půdě nebo v lese a nebyli si jistí, o který druh se jedná? Není se čemu divit – kuna lesní a kuna skalní patří mezi nejčastěji zaměňované druhy našich šelem. Přestože jsou si na první pohled velmi podobné, existuje několik typických znaků, podle kterých je dokážete spolehlivě rozlišit.
Kuna skalní, zdroj: Freepik.com
Prostředí a výskyt
Kuny patří mezi fascinující šelmy, které se dokázaly přizpůsobit životu jak v přírodě, tak v blízkosti lidských obydlí. V České republice se běžně setkáváme se dvěma druhy – kunou lesní (Martes martes) a kunou skalní (Martes foina).
Pokud se na chatě, chalupě či zahradě potýkáte s řáděním kuny, zpravidla máte čest s kunou skalní. Ta žije především ve skalnatých oblastech či listnatých lesích, ale nepohrdne ani obydlenými oblastmi. Tam se často schovává na půdách, v opuštěných budovách či zemědělských objektech. Rozkousané kabely či izolace, zbytky potravy a trus jsou neklamnými znaky, že vás navštívila kuna.
Oproti tomu kuna lesní se zdržuje výhradně v lesích, a to obvykle jehličnatých. Většinu času tráví na stromech, po kterých zdatně šplhá a skáče – dokáže doskočit na větev až ve vzdálenosti 4 metrů. Kuna lesní si od lidí drží větší odstup než kuna skalní, a tak se s ní na svém pozemku setkáte velmi zřídka.
Vzhled, velikost a stavba těla
Nejjednodušší cestou, jak rozeznat kunu skalní od kuny lesní, je podle jejich vzhledu. Podívejme se nyní na ty nejtypičtější znaky obou druhů, které vám ihned napoví, se kterým z nich máte tu čest.
Barva a tvar náprsenky
Na první pohled nejsnadněji rozpoznatelným znakem je barva a tvar náprsenky. Kuna skalní má bílou či krémovou náprsenku, která zasahuje až na přední nohy. Oproti tomu náprsenka kuny lesní se nachází pouze na hrudi a krku (nezasahuje na nohy) a je zpravidla žlutá až oranžová.
Tvar a barva čenichu
Velmi viditelným rysem je také čenich, podle kterého lze obě kuny velmi dobře odlišit. Kuna skalní má čenich světle hnědý až růžový, zatímco čenich kuny lesní je černý a také výrazně špičatější.
Hustota a barva srsti
Srst kuny skalní je světlejší – má šedou či šedohnědou barvu, jelikož srst je méně hustá a prosvítá přes ni světlá podsada. Proto pak srst na pohled působí skvrnitě. Pro kunu lesní je pak typická tmavě hnědá hustá srst, kvůli tmavé podsadě je jednotná a bez skvrn.
Hlava, oči a uši
Kuna lesní se vyznačuje užší a špičatější hlavou s menšíma očima ve tvaru mandlí. Má také větší a výraznější uši posazené blíže k sobě. Chlupy na uších jsou zbarvené do odstínů žluté, a tak výrazně kontrastují s tmavě hnědou srstí.
Kuna skalní má naopak širší hlavu i tváře a jsou pro ni charakteristické větší kulaté oči. Její uši jsou menší s hnědými okraji, a tak barevně splývají se srstí. Její výraz bývá často popisován jako„přátelštější“ nebo„medvídkovitý“.
Stavba těla a hmotnost
Obě kuny patří do čeledi lasicovitých (Mustelidae) a jsou středně velkými šelmami. Mají tedy typickou stavbu těla šelmy s protáhlým trupem a relativně krátkými končetinami. Jejich tělesná stavba je dokonale přizpůsobena pohybu v různých typech prostředí, ať už jde o šplhání po stromech nebo prolézání úzkými prostory.
Kuna lesní je štíhlejší, s délkou těla okolo 50 centimetrů a ocasem měřícím 25 až 30 centimetrů. Její hmotnost zpravidla nepřesahuje 1,8 kilogramu.
Oproti tomu kuna skalní má sice o něco kratší tělo, přibližně 45 centimetrů, ale její robustnější stavba se projevuje vyšší hmotností, která dosahuje až 2 kilogramů.
Chodidla a stopy
Kuna lesní a kuna skalní se liší také osrstěním chodidel, což lze pozorovat zejména při sledování jejich stop (třeba ve sněhu).Obě kuny zanechávají podobné stopy s pěti prsty a viditelnými otisky drápů, ale rozdíly v nich nalézt lze. Velikost stop se pohybuje mezi 2,5 až 4 centimetry. Nicméně tento znak je třeba vnímat jako orientační, není totiž stoprocentně spolehlivý.
Kuna lesní má chodidla pokrytá hustou srstí, která způsobuje, že v jejích stopách jsou méně zřetelné otisky bříšek prstů. Stopy kuny lesní tak působí rozmazaným dojmem.
Chodidla kuny skalní jsou oproti tomu prakticky bez srsti, a tak její stopy vykazují jasně viditelné otisky jednotlivých bříšek prstů.
Kuna skalní, zdroj: Pixabay.com
Chování, potrava a rozmnožování
Přestože kuny často působí škody na majetku, a tak z jejich přítomnosti lidé nejsou nadšení, jsou důležitou součástí ekosystémů. Regulují populace hlodavců a podílejí se na šíření semen lesních dřevin. Jejich přítomnost je indikátorem zdravého a funkčního ekosystému.
Kuna lesní vykazuje aktivitu rovnoměrně rozloženou během dne i noci, tedy s výjimkou severských oblastí, kde se kvůli tlaku predátorů přeorientovala na noční aktivitu. Kuna skalní je pak typicky noční živočich a svou největší aktivitu projevuje v době, kdy lidé spí. S příchodem rána, obvykle kolem šesté hodiny, vyhledává úkryt, ve kterém tráví většinu dne odpočinkem.
Základní jídelníček obou druhů kun zahrnuje především veverky, drobné ptáky, myši, brouky a různé lesní plody a ovoce. V případě nedostatku potravy si však kuna vystačí i s mršinou. Trus kuny tedy obsahuje často zbytky srsti, peří nebo pecky ovoce. Teritorium si pak kuny značkují výměšky análních žláz s charakteristickým pižmovým zápachem.
Pro kunu skalní je pak typická výrazně vyšší konzumace rostlinné potravy, především třešní, jablek a hrušek. Je také dravější, a tak se nebojí lovit i větší zvířata a drůbež. Proto má často sklony hledat potravu v lidských odpadcích, kurnících nebo dokonce rozkousat kabeláž v automobilech.
Co se rozmnožování týče, zde velké rozdíly nejsou. Oba druhy kun se páří v červenci a srpnu a je pro ně typická utajená březost (zárodek se v děloze po určitou dobu nevyvíjí). Po 8–9 měsících březosti tedy v březnu nebo dubnu rodí nejčastěji 2–6 mláďat. Mláďata se rodí nemohoucí, slepá a málo osrstěná.
Soužití s člověkem a případné konflikty
Zejména kuna skalní působí problémy v lidských obydlích. Podle statistik způsobují kuny každoročně největší škody na automobilech (překusování kabelů) a v podkrovích domů. Abyste předešli těmto nepříjemným střetům s kunami, je vhodné:
- pravidelně kontrolovat stav střešní krytiny,
- zabezpečit možné vstupní otvory do podkroví,
- používat plašiče, pachové ohradníky nebo jiné přípravky proti kunám.
Oba druhy kun lze v České republice chytat pouze po stanovenou dobou, a to od začátku listopadu do konce února. Jejich zabíjení je zákonem zakázáno, proto je třeba volit pouze legální způsoby ochrany před těmito šelmami a případný odchyt konzultovat s odborníky.
